: Michal Jelinek, M.A.
: doc. Ing. Peter Olah, ArtD.
Cílem této práce je prozkoumat a popsat roli “ideace”, tedy vzniku a formulace nové myšlenky v rámci procesu návrhu. Hlavním předmětem studia je zde vizuální forma ideace, známá jako “skicování” a jejíž výsledkem je kresba, která představuje reflexi nápadu či záznam myšlenkového proudu. Výzkum dále nabízí kritický pohled na vznik nového nápadu, který bývá velmi často opředen mnoha mýty a nabízí perspektivu vědeckého kontextu kognitivní neurovědy a psychologie - například na základě schopnosti lidského mozku pracovat s nejasností vnímaného stimulu a který jej následně interpretuje do srozumitelné formy a tím mu přiřazuje nový význam či funkci. Práce se závěrem věnuje návrhu metodiku výuky a cvičení vizuální ideace a vyhodnocuje možnosti ideaci digitálně podpořit. Návrh, jako výsledek procesu návrhu, (Obecně; bez omezení na produkt nebo architekturu.) se často redukuje na dokument, který reprezentuje zamýšlený produkt ve formě emotivního uměleckého díla, vysvětluje záměry designérů a přesvědčuje klienty nebo investory. Než však dojde k vytvoření onoho artefaktu, návrháři musí analyzovat, prozkoumat a formulovat řešení/nápad, často ve formě myšlenky či představy. Tuto fázi běžně nazýváme „ideace“.
Ideace je tedy nesporně důležitou součástí design procesu. Bylo by však krátkozraké ignorovat další fáze procesu, kterými je převedení nápadu do komunikovatelné formy a následně pak realizaci například formou prototypu. Nicméně pouhé konstatování jak náročné na znalosti a zkušenosti jsou například 3d modelování či tvorba realistických vizualizací by poskytlo pouhý fragment celkového obrazu. Tyto činnosti totiž v rámci celého procesu mnohdy představují mnohem větší blok času než ideace.
Barbara Tversky, kognitivní psycholožka, klasifikuje akt skicování jako externalizaci procesu myšlení. Architekt Michiel Riedijk ve své inaugurační přednášce vyzdvihuje roli aktu kresby jako jádro myšlenkového procesu: “… zatímco tužka nebo pero putují po dosud bílém papíře, rodí se návrh.”
Ručně kreslené skici nepochybně přispívají ke kreativitě také dalšími parametry: Nedostatečná přesnost, výraz gest a tahy samotné vedou k určité úrovni mnohoznačnosti. Taková kresba spíše představuje navrhované řešení, než jej definuje. Tato nejednoznačnost se stává kořenem nových objevů, umožňuje více interpretací a zapojuje protějšky. Anne Converse Willkomm, Director of Graduate Studies říká: “A ani když skicování není pro vás, podporujte a povzbuzujte své okolí, kteří se věnují čmáranici, nechte je čmárat.”
Prof. Tversky mimo jiné již v osmdesátých letech pozorovala architekty při skicování, a popsala jevy jako jsou verbalizace a fyzická gesta, která proces ideace často provázela.
Barbara Tversky dále vyzdvihuje roli gest, které jsou akcemi napomáhajícími s vnímáním struktury prostoru a jeho abstrakce, myšlenky která je internalizovanou akcí, tudíž gestem a tedy může být externalizována. Skicování je tak vlastně rovno gestům, byť miniaturním a prováděným v rámci média. I tak slouží jako podpora myšlení a poznávání světa.
Skicování ve formě ideace je tedy bezesporu nedílnou součástí procesu designu, a jak ukazuje online průzkum a provedená interview s vybranými designéry a architekty, její role má rostoucí důležitost. Jak ukazuje také sběr technik pro takovéto skicování, zdá se vhodné tyto techniky katalogizovat a kategorizovat, a tím je připravit pro pedagogické využití.
