Stavebně historický průzkum

(Teze k průzkumům historického stavitelství a architektury)

Práce památkáře nemůže vycházet pouze z osobního, byť hlubokého a emotivního vztahu k historii a jejím hmotným projevům.

Chránit můžeme jen existující hmotné projevy, které zachycují v různé míře dochování a „čitelnosti“ určitá sdělení týkající se řady oblastí (zájmů, vědních oborů a pod).

Zároveň je zcela nepřípustné aplikovat pouze estetické kategorie. Památku je potřeba respektovat v její dochované konkrétní podobě. Úkolem památkáře není historický objekt vylepšovat, ale zachovat pokud možné všechny jeho kvality. Historický artefakt je nutno chránit v dochovaném stavu dokládajícím existenci díla v čase. Pokud přistoupíme k určitým zásahům, zejména rekonstrukcím v nejširším slova smyslu, je nutno si uvědomit ničení určité historické vrstvy, což je možné jedině po bedlivém zvážení, perfektní dokumentaci a přísném posouzení (oponentuře).

Ochranu historického dědictví, její rozsah i konkrétní charakter vázaný specificky na jedinečný objekt, je nutno klasifikovat. Součástí, přesněji nepochybným základem práce, je jasné a srozumitelné zdůvodnění „co je na daném objektu hodnotné“, proč máme povinnost právě o tento areál, objekt, jeho část, detail a pod. pečovat, a to často s vyložením značného úsilí a finančních nároků.

Relevantní ochrana musí být proto založena na adekvátních znalostech. Pokud rozhodujeme o určité kauze, musíme brát v potaz řadu skutečností. Jednou z nich je shromáždění (inventura) dosavadních znalostí, představ a soudů o konkrétním díle. Tyto informace není potřeba pouze shromáždit, ale utřídit a vyhodnotit.

Mimo základních znalostí z dějin umění, dějin techniky a kulturní i obecné historie je třeba posoudit zkoumaný objekt ve všech potřebných sférách. Nesmíme opomenout některé (případně i méně zjevné, či skryté) složky jeho mnohovrstevnatého sdělení. Vypuštění určitého soudu (pohledu) nutně přinese plochý obraz díla, z čehož nutně vyplyne na skutečném stavu nedostatečně závislé, přesněji zkreslené hodnocení. To pak nutně vede ke zvolení nesprávného přístupu. Uvedené složky je nutno u každého díla zařadit do odpovídajícího kontextu, který je pro každý artefakt jedinečný. Rozhodně se nemůže jednat o mechanickou činnost.

Informace získáváme v podstatě ze dvou základních oblastí:

- studium památky samotné jako hmotného pramene

- studium příslušných obrazových, textových a plánových materiálů

První oblast dále dělíme na poznání uměleckých a estetických kvalit stavby a na znalosti o jejím řemeslném, technickém (konstrukčním) a technologickém provedení.

Nedílnou součástí takovéhoto průzkumu je odpovídající dokumentace formou fundovaného popisu a přiřazené obrazové a plánové části.

Základní druhy průzkumů lze rozdělit na povrchové (nedestruktivní) a hloubkové, narušující charakterem provádění podstatu památky. Druhý soubor průzkumů je proto nutno velice pečlivě zvažovat. Podstatou není vše prozkoumat a pochopit za cenu značného poničení nenahraditelného originálu, ale shromáždit podklady pro výše uvedené odborné rozhodnutí o dalším osudu příslušné památky (většinou ve vztahu k optimalizaci její obnovy).

Památkář musí být aktivní při zadávání průzkumů, musí je pokud možno podrobně specifikovat (zejména pokud se požadované práce odlišují od známých standardů). Po zpracování musí elaborát posoudit. V případě zjištění nedostatků pak požaduje jeho doplnění (případně i přepracování). Pouhé formální vypracování elaborátu, se kterým se navíc následně odpovídajícím způsobem nepracuje, nemá žádné odůvodnění.

V současné době je do značné míry institucionalizovaný je standardní nedestruktivní stavebně historický průzkum

Poznávání památek je základní a nezpochybnitelnou složkou památkové péče na odpovídající odborné úrovni. Pouze adekvátní poznání a uvědomění si veškerých podstatných kvalit zkoumaného objektu může stát na počátku jakýchkoliv aktivit vztahovaných k našemu historickému dědictví (zde v kontextu historických staveb).

SHP je základní metodou poznávání historických objektů, jakousi „inventurou“ vymezující základním poznatky a určující další aktivity směřující nejen k vědeckému poznání, ale i k optimalizaci obnovy, respektive obecněji péče o stavení památky.

Bez odpovídajícího poznání se péče o památky pohybuje v intuitivních, nevědeckých dimenzích podléhajících subjektivnímu, mnohdy diletantskému náhledu na stavební památky a na historii jako takovou, což je ve výsledku naprosto nepřípustné.

Základní skladba SHP:

Písemná část:

- shromáždění příslušných písemných, obrazových i plánových podkladů - informace o památce z pohledu písemních (archivních) pramenů

- shromáždění informací, které poskytuje stavba samotná – stavba jako hmotný pramen (viz metodologie v archeologii)

- Přehled o proměnách objektu v průběhu času

- Hodnocení objektu - závěrečná shrnující stať (cena uměleckohistorická, kulturně historická, stavebně historická, estetická a další)

- Pomocné seznamy kvalitních prvků i závad

- Náměty (k dalšímu hlubšímu poznání, případně k dalšímu osudu příslušného objektu)

Grafická a obrazová část:

- Situace (urbanismus, vztahy)

- Starší plány a ikonografie

- Zaměření vybraných prvků

- Nová fotodokumentace

- Shrnující grafické vyhodnocení (dvě fáze – postupný stavební vývoj a hodnocení objektu)

Výchozí literatura:

1) Standardní nedestruktivní stavebně historický průzkum. SÚPP Praha 2001.

2) Operativní průzkum a dokumentace. NPÚ Praha 2005.

3) Barevnost fasád. NPÚ (bude vydáno v tomto roce)

Časopisy:

1) Průzkumy památek.

2) Zprávy památkové péče.

3) Památky středních Čech.

4) Svorník (sborník pravidelných ročních konferencí Sdružení pro SHP).

5) Dějiny staveb (sborník pravidelných ročních konferencí, Nečtiny).

Příloha:

Přehled nálezových situací

(viz operativní průzkum a dokumentace)

Jednou z rozhodujících charakteristik průzkumu je nutnost okamžitě reagovat na stav konkrétní památky, a to z hlediska vypovídací hodnoty a současně aktuálního stavu jejího ohrožení.

Při dokumentaci těchto často značně rychle mizících informací je třeba orientovat se ve značně širokém spektru faktů. Určité nálezy, nebo jen krátkodobě patrné situace zasahují do veškerých možných sfér bádání o historické architektuře. Jedná se zde o otázky urbanistické, umělecko historické, technické, technologické, estetické a mnoho dalších.

Jejich rozpoznání je jedním ze základních vstupních činností, kdy se autor průzkumu a dokumentace musí orientovat v prostředí konkrétního zkoumaného objektu a určit si priority. Jedná se zejména o to, co všechno zkoumat a na tuto úvahu nutně navazující otázku do jaké hloubky, případně v jakém rozsahu tyto výzkumy a na ně organicky navazující dokumentaci provést.

Uvedené vstupní kroky musí být učiněny ihned po prvním seznámení s památkou. Postupně však rovněž nezbytně musí být postupně doplňované a korigované v závislosti na provádění dalších fází průzkumu. Tyto práce totiž umožňují hlubší a objektivnější vhled do dané problematiky, následně pak pochopení souboru kvalit sledovaného objektu. Při lepším porozumění se tak badatel nutně dostává do situace, kdy se šíře záběru značně rozevírá. Situace v tomto směru vykazuje podobnost se stavebně historickým průzkumem. Při konkrétních, často jedinečných a bezprostředně ohrožených nálezech však situace může vyžadovat velice detailní průzkum a zejména podrobnou exaktní dokumentaci, která běžné SHP zcela nutně přesahuje, a to v řadě směrů odpovídajících samostatným vědním oborům, či alespoň jejich vyhraněným oblastem.

Každý badatel se pochopitelně specializuje na ty oblasti, které mu jsou blízké. Výše uvedené nároky na zachycení pokud možno veškerých, či alespoň podstatných informací, jej však nutní sledovat i řadu dalších skutečností, které nemusí být jeho specializací. Hrozí zde proto vážné nebezpečí, že průzkum bude zaměřen pouze na určitý výsek skutečnosti a další, mnohdy stejně významné nálezy budou přehlédnuty, což může způsobit jejich definitivní ztrátu.

Právě s ohledem na tuto skutečnost bylo vypracováno základní schéma, které by mělo zájemcům připomenout pokud možno v komplexní podobě soubor otázek spojených s historickými objekty. Schéma nemůže obsáhnout veškeré skutečnosti, mělo by ale zájemce navést na určité směry pohledů, které by při často ve velkém časovém tlaku prováděné průzkumy mohly opomenout. Rozhodně nelze na každém požadovat, aby se detailněji zabýval veškerými níže uvedenými skutečnostmi. Při svém průzkumu, který bude ve mnoha případech jediný, jedinečný, a proto nenahraditelný, by se měl ale měl nad uvedenými možnými kvalitami zamyslet a alespoň je běžně uvést. Tato základní informace by mohla následně vést k doplnění průzkumu o právě takto v první fázi jen letmo zachycených skutečnostech.

Níže uvedený přehled je proto nutno chápat jako orientační, který nemůže a ani nechce nahradit obecný a ucelená přehled. Jeho skladba je dána zkušenostmi vyplývajícími z řady prováděných průzkumů, respektive materiálem, se kterým se badatelé nejčastěji setkávají. Mimo tyto základní situace (posuzované i z hlediska kvantitativního) existuje řada zcela specifických oblastí, jejichž zaznamenání zcela závisí na akribii zpracovatele průzkumu.

Jak již bylo řečeno, podstatou OP je okamžitá a pružná reakce na konkrétní vypovídací hodnoty zkoumaného objektu. Jeho aktuální stav, čas ke zpracování průzkumu a další skutečnosti, které z teoretické uchopené roviny přesunují do reálného světa se všemi jeho tlaky, omezeními a nahodilostmi musí zpracovatele vést k volbě optimálního přístupu při sběru a zachycení mizejících informací.

Základní členění:

A) Zkoumaný objekt (soubor objektů) - B1) Prostorové vztahy a urbanismus

- B2) Exteriér

- B3) Interiér

ad B1)

Prostorové vztahy a urbanismus

zachycení kompozičních a historickým vývojem daných vztahů a souvislostí

- vztahy mezi zkoumaným objektem a okolím - vztahy mezi současně vzniklými objekty (vztahy komponované i náhodné)

- vztahy s objekty stavbu předcházející

- vztahy s objekty stavbu následující

- vztahy mezi objekty v rámci souboru (včetně drobné architektury jako venkovní schodiště, kaple, gloriety, sezení a pod.)

- komunikační řešení

- provozní řešení (včetně fortifikačního řešení)

- prvky propojující jednotlivé stavby (ohradní zdi,terasy, venkovní dlažby)

- technické prvky (odvod vody a kanalizace, rozvody vody, elektřiny)

ad B2)

Exteriér

sledování vnější podoby objektu od základního celostního řešení po detaily včetně zachycení proměn daných existencí stavby v čase

- základní řešení exteriéru (hmotová kompozice celku včetně střešní krajiny, fortifikační prvky, komunikační prvky)

- průčelí (fasáda) - kompozice celku (řešení vzniklé v rámci jednotného uměleckého záměru, podoba ovlivněná případnou starší situací, funkční a provozní řešení)

- celkové barevné řešení

- malované fasády

- barvené fasády

- uplatnění materiálové barevnosti

- vybrané prvky

- řádové prvky (prvky členící a rytmizující průčelí)

- ostění oken a dveří

- výplně oken a dveří včetně mříží a okenic

- omítky (složení, struktura povrchů, případné probarvení)

- profilované prvky (ostění, římsy, kladí, sokly)

- sochařská díla (volná sochařská výzdoba)

- plastická dekorace (na místě modelované prvky, odlévané prvky, desky, keramické prvky)

- malířská díla (samostatné prvky)

- malířská dekorace (iluzivní prvky, doplňky)

- obranné prvky

- klempířské prvky

- technické vybavení

- odvod vody (dešťové svody, konzoly, chrliče, okapy)

- rozvod elektřiny

- klimatizace

- záchody (prevety)

- statické zajištění (opěrné prvky, závlače táhel)

- stopy vývoje

- změny křivosti povrchu

- změny tvarů

- změny struktury povrchu

- trhliny

- užitý materiál (nosné konstrukce, obklady, plenty, vysprávky)

- stopy odstraněných a zrušených konstrukcí

- nápisy a nákresy

- druhotně užité prvky

- střecha - základní tvarové řešení (jeho proměny)

- krytina (převládající, doplňková)

- oplechování

- vikýře, štíty, atiky včetně dekorace a sochařské výzdoby, střešní okna

- komíny

- odvod vody

- hromosvody, hrotnice

- stopy vývoje (viz výše)

ad B3)

Interiér

sledování skladby vnitřních prostorů v jednotlivých podlažích v rámci jejich vzájemných vztahů, sledování jednotlivých prvků

- kompoziční schéma celku (umělecké aspekty, proporce a j.)

- provozní a dispoziční schéma celku

- komunikační schéma celku (včetně řešení schodišť, výtahů a j.)

- dtto v rámci jednotlivých podlaží

- dtto v rámci vzájemně úzce provázaných prostorů (souborů prostorů se společnou funkcí – např. výrobní prostory, reprezentační prostory, obranné prostory a pod.)

- jednotlivé prostory

- celkový charakter prostoru

- jednotlivé prvky prostoru (soubory prvků)

- stěny (charakter zdiva, niky, otvory, prostupy)

- zastropení (klenby, stropy, podhledy)

- povrch stěn a stropů

- charakter omítek

- obklady

- nátěry

- sochařská díla

- malířská díla

- plastická dekorace

- malířská dekorace

- podlahy (dlažby, prkenné podlahy, parkety, vlysy a vlýsky, mazaniny, terazzo, úpravy vážící se na otopná zařízení a pod.)

- výplně otvorů (okna, dveře,okenice, vrata, mříže,rolety, jejich skladba a jednotlivé prvky – dřevěné i kovové, )

- vybavení spojené s konstrukcí (obklady, deštění, vestavěný nábytek, u sakrálních objektů včetně oltářů, kazatelny a j.)

- „volné“ vybavení tvořící integrální součást interiéru (viz výše)

- technické vybavení

- vytápění

- otopná zařízení

- kamna

- krby

- ohniště

- sporáky

- teplovzdušné vytápění

- ústřední topení

- klimatizace

- navazující prostory, komíny

- záchody

- výtahy (osobní, nákladní, technické)

- odpady a kanalizace

- rozvod vody

- rozvod plynu

- rozvod elektřiny

- speciální strojní vybavení

- podkroví (odděleno pro zásadně odlišný charakter)

- krov (jeho části, skladba, značení, opracování, doplňky a opravy)

- vložené prostory a jejich stopy (obytné, skladiště, strojovny výtahů)

- ruby kleneb a stropů, viditelné obvodové zdivo

- dřevěná a železná táhla

- komínová tělesa

- světlíky

- schodiště, žebříky

- vybavení (hodinové stroje, kladky, rumpály)

- zvonové stolice

- zařízení spojené s topením (expandní nádoby a pod.)

- klimatizace

- doklady starší krytiny

- doklady vývoje celku (viz exteriér)

- druhotně použité prvky, úpravy, stopy proměn -včetně vybavení (viz výše)

Místa s vyšším nálezovým potenciálem

Orientační přehled míst s předpokládanou vyšší koncentrací nálezů osvětlujících stavební vývoj a proměny zkoumaného objektu, případně míst s možností nálezů dosud neznámých hodnotných prvků.

Mimo níže uvedený základní přehled je při průzkumu objektu vysoce žádoucí OPD konfrontovat s případnou probíhající činností blízkých oborů. Zejména se jedná o restaurátorské zásahy a archeologický výzkum. Samozřejmě zásadní význam má sledování věškerých narušení konstrukcí, ať již vzniklých chátráním objektu, či novou stavební činností. Veškeré takto odkryté situace umožňují vhled do konstrukcí, které u konsolidovaných objektů v dobrém stavebním stavu nejsou možné.

Přehled nemůže a ani nechce podat úplný seznam možností, vychází z obvykle se vyskytujících situací při provádění OPD. Další, někdy zcela zásadní poznatky lze získat pouze na základě porozumění charakteristickým rysům konkrétního sledovaného objektu.

A) Obecně platné

1. Zakryté části zdiva

1.1. Zeď (úsek) zakrytý přístavky

1.2. Úsek zakrytý plentou, přizdívkou, opěrným pilířem, obkladem a pod.

1.3. Zazděné otvory (okna, dveře, niky, zakryté profilované prvky a jejich torza)

1.4. Špalety oken s později osazenými vnějšími výplněmi

1.5. Úseky s dlouhodoběji vrstvenými neodstraňovanými nátěry

1.6. Detaily stíněné předloženými prvky (např. kartuše, sochy a pod.)

1.7. Zdivo kryté navýšeným terénem

2. Místa se stopami narušení

2.1. Části zásadně narušené (havárie; vhled do vnitřních konstrukcí s návaznosti řady prvků i jejich povrchového řešení, opracování, druhotného užití prvků a pod.)

2.1. Úseky staticky narušené (průběh trhlin ve vztahu k terénu, konstrukcím, omítkám i detailům; rozsah narušení)

2.2. Úseky s dříve odstraněnými statickými poruchami (charakter a rozsah oprav, vazba na omítky, nátěry a pod.)

2.3. Otisky odstraněných konstrukcí, členění, dekorace a pod.

2.4. Změna struktury povrchu

2.5. Nerovný povrch (šikmý povrch, zalomení, vydutí, zvlnění a pod.)

2.6. Vlasové trhliny (naznačujícími spáry, otvory, plenty, odlišný materiál a pod.)

2.7. Skvrny (změna barvy povrchu, nánosy depozitů, skvrny způsobené vlhkostí)

3. Části objektů (případně samostatné objekty souboru staveb, areálu) se sníženou frekvencí oprav

3.1. Úseky s méně narušenými staršími zásahy a povrchovými úpravami

3.2. Úseky díky nedostatečné údržbě zásadněji narušené („samovolná sondáž“ – viz bod 2.1.)

4. Lokalizace významných situací vycházejících s hlubšího pochopení zkoumaného objektu (areálu)

4.1. Části vytipované s ohledem na porozumění dispozici a funkčnímu řešení

4.2. Místa předpokládného styku jednotlivých stavebních fází postupně rostlého objektu

4.3. Místa předpokládaných stavebních úprav

4.4. Místa předpokládané výzdoby (její změny, doplnění, odstranění odlišného řešení)

4.5. Části vytipované s ohledem na porozumění výtvarnému řešení určitého kompozičně jednotně řešeného celku

B) Exteriér

1. Nálezové situace, které se vážou na situace chráněné před vnějšími vlivy.

1.1. Průčelí a jejich části chraněné před převládajícím směrem větru a před deštěm

1.2. Obecně strana jižní a východní (převládající, někdy potřebná korekce s ohledem na konkrétní situaci)

1.3. Průčelí dvorní

1.4. Průčelí obracející se do stísněných prostorů

1.5. Úseky kryté výrazněji předstupujícími římsami, balkony, a pod.

1.6. Špalety, veškeré ustupující plochy (niky, zaslepené otvory a pod.)

1.7. Detaily s výrazným plastickým členěním

C) Interiér

1. Situace vycházející z řešení interiéru (mimo obecné možnosti)

1.1. Styk stěny se stropem, kouty místností

1.2. Části dodatečně zakryté (snížené podhledy, obklady a deštění, vložené příčky, kryté úseky podlah, zapuštěný nábytek, velké a hmotné prvky zařízení a pod.)

1.3. Úseky zdiva patrné nad konstrukcemi stropů z prostoru podkroví

1.4. Ruby kleneb a stropů

1.5. Úseky s konstrukcemi působícími proti horizontálním silám - stažení objektu (táhla, stopy po nich)

1.6. Místa otopných zařízení

1.7. Části vážící se na otopné zařízení (včetně komínů, dýmníků a pod.)

1.8. Úseky pod podlahou (zásypy kleneb, otisky a další stopy konstrukcí na stěnách, starší pochozí vrstvy a pod.)

1.9. Konstrukce krovu (jasně čitelné stopy výroby, osazování i případné úprav a změny)

1.10. Místa s patrnými, či předpokládanými úpravami spojenými s využitím konkrétního prostoru (souboru prostorů) a jeho změnami

1.11. Úseky obsahující vertikální komunikace (jejich proměny)

1.12. Stopy vybavení místností, jejich změny (např. kuchyně a pod.)

D) Další

V rámci průzkumu konkrétní stavby je někdy vhodné sledovat i širší vztahy. Jedná se nejen o hlediska vztahová (urbanistická), ale o nálezy, evidenci a dokumentaci prvků, nacházejících se mimo místo původního určení. Tyto prvky mnohdy umožní sledovaný objekt blíže pochopit a napomohou tak objektivnější interpretaci.

1. Okolí zkoumaného objektu

1.1. Volně v objektech, či v jejich okolí se nacházející prvky původně spojené s budovou a jejím vybavením jako ostění, stropní trámy, záklopy, dlažby, parkety, dekorativní prvky, střešní krytina, výplně otvorů (okna, okenice, mříže, dveře), případně další vybavení objektů (obklady, zlomky kamen, hodinové stroje, hodinová závaží, nábytek a pod.)

1.2. Prvky ze zkoumané stavby (viz 1.) druhotně použité v objektech v okolí

2. Prvky (části stavby i vybavení) přemístěné do muzeí, galerií, lapidárií a pod.